Problémy ohrožených dětí nás zajímají, říkají politici. V řešení se ale liší.

Komunistická strana Čech a Moravy

1. Jsou ohrožené děti a rodiny cílovou skupinou, kterou se zabývá váš volební program?

Náš program vždy obsahoval snahu o pomoc a řešení v této oblasti.

2. Jaký je postoj vaší strany k umisťování dětí do ústavní péče? Pokud podporujete náhradní rodinnou péči, jaké konkrétní kroky zamýšlíte podniknout, aby nebyly děti mladší 7 let umisťovány do ústavů?

KSČM je pro zachování ústavní péče v systému péče o ohrožené děti. Jsme přesvědčeni, že je potřeba v systému zachovat všechny druhy péče, tak aby bylo zabezpečena pro každé dítě nejlepší a konkrétní péče. Samozřejmě podporujeme rodinnou náhradní péči, tzv. pěstounskou péči a to především dlouhodobou. Vycházíme však z praxe a nepodléháme populistickým názorům a bohužel velmi často nepravdivým podkladům a statistikám. Pokud pokládáte otázku na zákaz ústavní péče o děti do 7 let věku. Měli byste také říci váš názor, kam děti do tohoto věku v systému půjdou, tedy kam budou umístěny. V současné době nemáme dostatek odpovídajících pěstounů na přechodnou dobu ani dlouhodobé. Pojďme nejdříve dodat kvalitní a dostatečný počet pěstounů obecně a pak se můžeme zabývat vaší otázkou. V této době je to absolutní hazard pro děti v systému.

3. Systém péče o ohrožené děti je roztříštěn zejména mezi 3 ministerstva (MPSV, MŠMT, MZ), což znemožňuje jeho efektivní řízení, financování, kontrolu i efektivní pomoc směrem k ohroženým dětem a rodinám. Aktuálně nastavený systém financování nezajišťuje dostatečnou pomoc pro rodiny (např. ve formě služeb), které se potýkají s problémy, ale vynakládá velké finanční prostředky až když dojde k selhání rodin a je třeba financovat nákladnou ústavní péči. Je realokace financí a sjednocení systému za účelem jeho efektivity jednou z priorit Vaší strany v sociální oblasti?  A jak konkrétně chce vaše strana tento problém řešit? Jaké navrhujete konkrétní kroky?

Obecně mám dojem, že mám za vším hledat jen finance a bohužel je to i velmi častý argument i pro rušení kojeneckých ústavů. Především bychom měli vědět jak je v jakém systému o děti pečováno a jaké jsou potřeby dětí v různých zařízení. Za prvé bychom měli přestat celý systém likvidovat a zabývat se jeho zkvalitňováním. Pokud začnu s pomocí pro rodiny, je pravda, že služby jsou pokryty různě a bohužel v nejvíce potřebných krajích jsou služby nedostupné ve včasné pomoci. Dlouhé čekací lhůty na různé služby a pomoc. Je tu však mnoho rodin, které pomoc odmítají a to jakoukoliv. Je pak těžké pomáhat, tam kde o to nikdo nestojí a i snahy o pomoc a rady končí s nulovou odezvou.
Navazuji tím na vaši otázku na roztříštěnost systému. Musíme si nejdříve uvědomit jaké služby a péče se pod těmito resorty poskytují. Nejvíce vidíme problém u MPSV, kdy víme všichni, že služby pro rodiny nejsou v takovém počtu i kvalitě. DD a další stupně pod MŠMT řeší již následky a dopady v rodinách.
Za nás vidíme především selhání v oblasti MPSV. Je zapotřebí přijmout zákon o dostupném bydlení, tak aby součástí bylo i sociální bydlení. Dále zákon o sociálním podnikání, tak aby byla možnost práce s rodiči nebo rodičem a tím dlouhodobá pomoc celé rodině.

Pirátská strana

1. Jsou ohrožené děti a rodiny cílovou skupinou, kterou se zabývá váš volební program?

Ano, problematice ohrožených dětí věnujeme celý jeden samostatný programový bod: Smysluplná podpora ohroženým dětem a rodinám
Část dalších řešení potom obsahují související programové body:
‍Rodinná politika (řeší obecně třeba dostupnost služeb péče o děti, nebo podporu rodiny ohledně zaměstnání rodičů apod.)
Důstojná domácí a komunitní péče (deinstitucionalizace)
Dostupné a efektivní sociální služby (valorizace některých dávek, dostupnost služeb obecně)     

2. Jaký je postoj vaší strany k umisťování dětí do ústavní péče? Pokud podporujete náhradní rodinnou péči, jaké konkrétní kroky zamýšlíte podniknout, aby nebyly děti mladší 7 let umisťovány do ústavů?

Naše poslankyně Olga Richterová po konzultacích s odborníky  a za výrazné podpory  svého týmu aktuálně prosadila ve Sněmovně tzv. věkový limit pro umísťování děti do tří let věku do institucionální péče - díky tomu by k transformaci těchto zařízení mělo dojít nejpozději do začátku roku 2025 (čeká se na podpis prezidenta). Vítáme, že bude upřednostněna pěstounská  péče tak, jako je tomu už roky v jiných evropských zemích, a ČR konečně přestane být  pod palbou kritiky, že tento problém nedokáže řešit.
Zároveň jsme si vědomi, že to je jen první krok - v zákoně zůstaly výjimky pro děti se zdravotním postižením nebo pro sourozenecké skupiny. Také věkový limit do 3 let, jakkoli bylo obtížné ho prosadit, je oproti sousedním státům nízký - na Slovensku je to 6 let, v Polsku 10, v Maďarsku dokonce 12.
Budeme se tedy nadále zasazovat o změny v této oblasti.
Neméně budeme usilovat o to, aby byly legislativní změny naplněny i reálně: pomocí metodického vedení krajů a finančních pobídek ve formě cílených programů chceme podpořit posílení sítě sociálně aktivizačních služeb pro rodiny a zároveň zpružnění a zefektivnění celého procesu zprostředkování pěstounské péče. (Viz programový bod výše.)
Hlavní prioritou je pro nás prosazení zákona o dostupném bydlení, které vnímáme jako klíčové pro stabilitu ohrožených rodin.

3. Systém péče o ohrožené děti je roztříštěn zejména mezi 3 ministerstva (MPSV, MŠMT, MZ), což znemožňuje jeho efektivní řízení, financování, kontrolu i efektivní pomoc směrem k ohroženým dětem a rodinám. Aktuálně nastavený systém financování nezajišťuje dostatečnou pomoc pro rodiny (např. ve formě služeb), které se potýkají s problémy, ale vynakládá velké finanční prostředky až když dojde k selhání rodin a je třeba financovat nákladnou ústavní péči. Je realokace financí a sjednocení systému za účelem jeho efektivity jednou z priorit Vaší strany v sociální oblasti?  A jak konkrétně chce vaše strana tento problém řešit? Jaké navrhujete konkrétní kroky?

Vše je ve stručnosti zahrnuto ve výše zmíněném programu - budeme usilovat o transformaci dětských domovů do tří let (kojeneckých ústavů) především do preventivních terénních a ambulantních služeb pro rodiny, což je jednak levnější, jednak mnohem efektivnější. Plánujeme redefinici práce OSPOD tak, aby se mohl zaměřit na skutečně ohrožené děti a jeho práce s nimi tak mohla být víc než jen formální.
Chceme sjednotit agendu rodin a dětí pod jedno ministerstvo, ideálně samostatné, jako např. v Německu nebo Finsku.

Svoboda a přímá demokracie (SPD)

1. Jsou ohrožené děti a rodiny cílovou skupinou, kterou se zabývá váš volební program?

Určitě ano, máš volební program, který je politickým dokumentem, nikoli podrobným odborně-legislativním, jednoznačně deklaruje jako jednu z priorit v oblasti sociální politiky důraz na speciální pozornost zlepšení systému péče o osamělé a ohrožené děti.
Sama se touto problematikou zabývám dlouhodobě, jsem v permanentním kontaktu zejména s pěstounskými  organizacemi, kterým pomáhám i mimo rámec poslanecké činnosti. Stejně tak spolupracuji s Klokánky apod.
Za klíčové nyní považuji posílit systém náhradní rodinné péče formou pěstounství  - finančně i personálně - což neoddělitelně souvisí. Proto jsem v rámci novely zákona o sociálně právní ochraně dětí podala návrh na výrazné navýšení odměn pěstounů včetně zakotvení jejich každoroční zákonem upravené valorizace. A proto jsme v SPD nakonec hlasovali pro zákon jako celek, byť obsahuje mnohé nedostatky, které bude nutné v novém volebním období odstranit, ale nyní bylo absolutně nutné okamžité navýšení odměn pěstounů.
Důležité je i zdokonalení školení a vzdělávání pěstounů a zavedení systému jejich specializace pro péči o děti se zdravotním postižením.  
Ruku v ruce s tím jde i úprava fungování a financování tzv. doprovázejících organizací, jednotná metodika pro ně, kterou má na můj poslanecký návrh v následujících dnech předložit ministerstvo práce a sociálních věcí a jejich důkladná kontrola.
Bez toho nezastavíme pokles přechodných pěstounů a systém  péče o opuštěné a ohrožené děti se rozpadne.

2. Jaký je postoj vaší strany k umisťování dětí do ústavní péče? Pokud podporujete náhradní rodinnou péči, jaké konkrétní kroky zamýšlíte podniknout, aby nebyly děti mladší 7 let umisťovány do ústavů?

My v SPD chceme, jako nezbytný doplněk náhradní rodinné resp. pěstounské péče, minimálně tzv. kojenecké ústavy pro nejmenší děti, které potřebují speciální přístup a specializovanou, zejména zdravotní, péči, jednoznačně zachovat. Jejich zrušení považujeme za nezodpovědný hazard, který při nedostatku a úbytku pěstounů péči o opuštěné a ohrožené děti značné zkomplikuje. To odmítáme. Práva dětí na kvalitní péči jsou prioritní. A priori pro umísťování dětí do pobytových zařízení nejsme, klíčový je zájem dítěte a zajištění potřebné péče a servisu pro něj, zejména u nejmenších a zdravotně postižených opuštěných a ohrožených dětí.

3. Systém péče o ohrožené děti je roztříštěn zejména mezi 3 ministerstva (MPSV, MŠMT, MZ), což znemožňuje jeho efektivní řízení, financování, kontrolu i efektivní pomoc směrem k ohroženým dětem a rodinám. Aktuálně nastavený systém financování nezajišťuje dostatečnou pomoc pro rodiny (např. ve formě služeb), které se potýkají s problémy, ale vynakládá velké finanční prostředky až když dojde k selhání rodin a je třeba financovat nákladnou ústavní péči. Je realokace financí a sjednocení systému za účelem jeho efektivity jednou z priorit Vaší strany v sociální oblasti?  A jak konkrétně chce vaše strana tento problém řešit? Jaké navrhujete konkrétní kroky?

Ano, určitě. Systém péče o ohrožené děti je potřeba sjednotit pod Ministerstvo práce a sociálních věcí (navrhujeme jeho přejmenování na Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny).
Je třeba ukončit experiment jeho částečného  provozování a administrace přes samosprávy, plnou, zejména finanční, odpovědnost musí nést stát. Nelze tu mít 14 krajských, nebo několik stovek městských a obecních, systémů péče o tyto děti různé kvality a dostupnosti.
A, ano, spadají sem i terénní a preventivní služby, ty též musejí být dostupné pro všechny děti a rodiny v zemi stejně.
Vše musí fungovat v rámci tzv. přenesené působnosti, tedy státní správy, kdy se definuje rozsah potřeby péče a služeb, ty stát zafinancuje v plné výši a obce a kraje je poté zabezpečují  - resp. mohou, když je to nutné, pověřit v rámci tzv. subordinačních smluv ve veřejném zájmu některou z těchto činností i soukromé subjekty poskytující sociální služby - pokud mají potřebnou odbornou kvalifikaci a licence.

‍

‍

‍

‍

‍