Lenka Horváthová: Bydlení a zadluženost jsou nejčastější rodinné těžkosti, které řešíme v RC ROUTA

‍Rodinné útočiště tisícerých aktivit se skrývá pod názvem ROUTA. Jaké služby a komu nabízíte?

Rodinné centrum ROUTA vzniklo v roce 2008 z iniciativy rodičů z Čelákovic. Od počátku se věnovalo organizování aktivit pro rodiny a slaďování rodinného a pracovního života. V rámci svého programu nabízí jazykové, plavecké, taneční kurzy, přípravné kurzy na přijímací zkoušky na střední školy, příměstské tábory, dobročinný obchůdek, bubnování, jógu či rehabilitační cvičení a mnoho dalšího. Během let se podařilo vybudovat komunitní centrum, které dokázalo nabídnout podporu nejen těmto rodinám, ale začaly se na něj obracet rodiny v těžkých životních situacích, se kterými si samy neuměly poradit. Postupně tak začalo nabízet podporu formou doprovázení pěstounů, sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi a nízkoprahový klub pro děti a mládež.

Vy jste vedoucí sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci. Kdo je váš typický klient?

Jednou skupinou jsou rodiny, která se dostaly do nějaké těžké životní situace a jejich běžné kapacity na řešení nestačí. Jedná se například o vážné onemocnění rodiče, rozvod, narození dítěte s handicapem, duševní onemocnění rodiče nebo narození vícerčat. Druhou jsou rodiny, které nemají dostatek kompetencí na řešení běžných životních situací, které s sebou přináší péče a výchova dětí, a potřebují pomoc a podporu. Jedná se o rodiče, kteří prošli ústavní výchovou, příliš mladé rodiče nebo rodiny, kterým hrozí ztráta bydlení, rodiče dlouhodobě nezaměstnaní, se základním vzděláním, rodiny, kde se vyskytuje domácí násilí apod.

Jak se k vám rodina, rodič nebo dítě nejčastěji dostane?

Často se o nás rodina dozví od někoho, kdo nás zná, navštěvuje komunitní centrum, nějaký kurz, zkrátka od někoho, komu jsme v minulosti pomohli, nebo od souseda, paní učitelky nebo jiných organizací z okolí. Zavolá nebo rovno přijde. Domluvíme si osobní schůzku, u nás nebo u rodiny doma. To je ideální situace, kdy si rodina nebo někdo v jejím okolí všimne včas, že potřebují pomoc, a ví, kam se obrátit. U rodin, které neví o možnosti získat od nás podporu nebo dlouho váhají, zda sena nás obrátit, je to často sociální pracovnice z OSPOD, která k nám rodinu doporučí, předá kontakt nebo svolá společnou schůzku. Pak je spolupráce o něco složitější, hůře se získává důvěra rodiny a musíme se více soustředit na její motivaci ke změně situace.

Jedná se spíš o jeden problém nebo častěji řešíte balík starostí, který si rodina nese dlouho?

Rodiny se na nás často obrátí s jedním problémem, který se nakonec ukáže jako zástupný nebo jako poslední kapka, která způsobí záplavu starostí, na které už nestačí. Vždy se snažíme podrobně zmapovat všechny oblasti, které považujeme za důležité pro stabilitu rodiny. Zaměřujeme se na péči a výchovu dítěte, vztahy v rodině, bydlení a finance. Jedna ovlivňuje druhou, jak negativně, tak pozitivně. Když rodina přijde o bydlení, zhorší se pravděpodobně děti ve škole. Když se zmírní stres rodiny ohledně nedostatku financí, lze očekávat, že se zlepší vztahy v rodině. Nesnažíme se za rodiny rychle a snadno vyřešit akutní problém, ale dlouhodobou trpělivou podporou naučit rodiny, jak lépe zvládat těžké časy vlastními silami.

Fungujete už 15 let, změnila se za tu dobu nějak vaše klientela nebo míra závažnosti situace rodin?

Každá rodina a každá situace je jiná, nelze kopírovat plány řešení ani způsoby získávání důvěry rodin, kterým se snažíme pomoct. Někteří rodiče zvládnou nezvladatelné a jiní selžou v drobných úkolech rodičovství. A to se nezměnilo a dle mého názoru, nezmění. Covid a válka na Ukrajině nám posledních několika letech ukázaly, že nejde až tak o závažnost nebo povahu situace jako takové, ale spíš o to, jak ses ní umíme vypořádat sami, jak si umíme říct o pomoc, když to neumíme, a jak jsme ochotni pomáhat ostatním.

Hraje podle vašich zkušeností velkou roli problematika bydlení a zadluženosti?

V současnosti jsou to nejčastější sociální problémy, se kterými se setkáváme. S nadějí vzhlížíme k legislativním změnám v oblasti sociálního bydlení a insolvencí a oceňujeme soukromé iniciativy nadací, jako je třeba právě Nadace J&T, které tyto problémy pomáhají zmírňovat s ohledem na potřeby dětí z těchto rodin. Rozvoj rodičovských kompetencí jde ztěžka, když se rodina bojí, že nebude mít kde bydlet nebo že jí nebudou stačit peníze na základní potřeby. Není snadné sledovat, že naši podporu v těchto oblastech potřebuje čím dál více rodin, kde je jeden i dva příjmy ze zaměstnání, a přesto se nedaří udržet vyrovnaný rodinný rozpočet.

Jak vlastně s někým, kdo je na konci sil, prožívá dlouhodobý stres, pocit beznaděje, navazujete spolupráci, jak ho přesvědčíte, že má cenu s jeho situací něco dělat?

Jde jednak o dobře nastavený plán pomoci ve spolupráci s rodinou a jednak o dobře vybudovaný vztah a získání důvěry. K tomu nám dobře fungují doplňkové služby, to jsou služby, které ze zákona každá sociálně aktivizační služba poskytovat nemusí, ale může. Záleží na lokalitě a cílové skupině, tedy s jakými rodinami a problémy nejčastěji pracujete. U nás se ukazuje, že kromě poradenství je takovým nástrojem poskytování potravinové, materiální a finanční pomoci a zprostředkování psychologické a právní pomoci. Nejde u nich až tak o to, že je umíme rodině poskytnout zdarma, ale spíše o to, že je umíme zajistit rychle. Nejvíce nám pomáhají tam, kde je potřeba vyřešit nějaké starosti hned a získat tak čas na řešení těch, které vyžadují dlouhodobou podporu. Příkladem může být matka, s více dětmi, závislá na příjmech otce, např. je na mateřské dovolené a otec náhle rodinu opustí či vážněji onemocní. Státní systém dávek předpokládá, že mají občané v takové situaci úspory alespoň na tři měsíce dopředu a tak finanční podpora od státu zpravidla přijde až po uplynutí této doby. Po tuto dobu tak rodině poskytujeme jednou týdně potraviny z Potravinové banky, díky komunitě z Čelákovic umíme zajistit zdarma použité vybavení domácnosti, oblečení, hračky, potřeby pro kojence, školní potřeby a finančně podpořit rodinu formou zaplacení obědů ve školce, zájmových kroužků a podobně. Právní a psychologická pomoc je často finančně a kapacitně v naší lokalitě nedostupná a díky projektům, jako je projekt podpořený Nadací J&T, ji můžeme těmto rodinám zprostředkovat zdarma a včas. V této oblasti spolupracujeme s několika odbornicemi.

V praxi se setkávám s tím, že se rodiny k pomoci dostanou hodně pozdě, proč se tak děje?

Nejčastější příčinou může být strach, nevědomost a špatná koordinace systému pomoci ohroženým rodinám. Jak u jednotlivců, tak institucí v České republice stále převládá vnímání sociální práce jako nástroje kontroly nikoliv pomoci. Nedostatek informací a spolupráce mezi sociálními odbory obcí, úřadem práce, školami, lékaři a dalšími službami, brání včasnému zprostředkování pomoci, co nejdříve a nejlépe rodinám a dětem. Často se s kolegy a kolegyněmi setkáváme se situací, kdy občan, lékař či učitel příliš dlouho váhají, zda o zhoršené životní situaci někoho informovat, nevědí, koho a jakým způsobem, aby tak neohrozili děti v dané rodině nebo sebe sami. Neuvědomují si, že včasnou informací dítěti často spíše pomohou a že přehlížení nebo neřešení situace může nakonec vést k opravdu fatálním následkům. V naší lokalitě mohu s čistým svědomím říct, že nikdo nemá zájem odebírat děti z rodin a umisťovat je do ústavní výchovy, a naopak se každý z nás snaží takovým řešení situace vyhnout všemi možnými prostředky a silami.

Co je podle vás nejdůležitější pro to, aby vaše pomoc skutečně zafungovala? Je právě včasnost zásahu jedním z faktorů, který ovlivňuje úspěšnost vaší podpory?

Jsem velký zastánce sociální práce na školách, ať už formou vlastní sociální pracovnice přímo ve škole nebo úzkou spoluprací se sociálními službami v lokalitě školy. Učitelé vidí děti každý den, dobře je znají a poznají, že je něco jinak, že se dítěti nedaří, mají jeho důvěru. Za další důležité nástroje, které vedou k úspěchu, vnímám dobré komunitní plánování sociálních služeb na obcích a případové konference. Oba vedou k dobře zacílené podpoře směrem k potřebám rodina dětí, ke vzájemné výměně informací a zkušeností. Komunitní plánování probíhá v naší lokalitě několikrát ročně za účasti všech odborníků, kteří se věnují podpoře rodin. Úřad práce, sociální odbor obce, neziskové organizace, sociální služby, školy, lékaři, poskytovatelé volnočasových aktivit, ti všichni nějak ovlivňují životy rodin a mohou být nápomocni. Případová konference je pak takovým setkáním odborníků a rodiny nad jejich konkrétním příběhem a životní situací. Cílem je vytvořit společně s rodinou plán, jak situaci změnit, vyřešit a kdo, s čím může pomoci.

Náročná situace rodin se dotýká dětí. S jakými problémy se právě ony nejvíce potýkají a jak jim s nimi může pomoci váš nízkoprahový klub PLEJS?

Tam, kde se nedaří dostat k dětem skrze rodinu, je PLEJS bezpečným místem pro děti, které potřebují pomoct se školou, vztahy ve škole i mimo ni, nevědí si rady s volným časem, mají starosti, neví, komu se s nimi svěřit a jak je vyřešit. Přes hru, sport, výtvarnou činnost pracovníci navazují vztahy, získávají důvěru dětí a pak jsou jim průvodci na cestě za lepším startem do života.

Pomáhat lidem, kteří jsou v krizi, slyšet každý den těžké příběhy lidí, kteří se ocitli téměř na dně, může být vyčerpávající, co vám pomáhá, abyste měla energii vytrvat a pomáhat dál?

Supervizi, což je taková terapie pro sociální pracovnice, psychohygienu, celoživotní vzdělávání a podporu týmu nevnímám jako prázdná slova, ale funkční nástroje dobíjení baterií. Držet se poučky letušek „nejdřív nasadit kyslíkovou masku sobě a pak pomáhat ostatním“ se vyplácí. Naším společným hlavním cílem pomoci rodinám je, aby nás nepotřebovaly, takže loučení na konci spolupráce je tou nejlepší odměnou a motorem nevzdávat to. A v neposlední řadě je pro mě důležité i to, že nejsme až tak národem, který není ochotný pomáhat nezištně druhým, ať už finančně nebo dobrovolnickou činností. Toho si cením.