Iniciativa 8000důvodů vznikla před několika lety a číslo v názvu odkazovalo na 8000 dětí, které v té době vyrůstaly v ústavní péči. Jaká je situace dnes, změnilo se nějak zásadně toto číslo?
Počty se mírně snížily, ale ne tak, jak bychom si představovali. V současné době je v ústavní péči umístěno přes 7 a půl tisíce dětí. Ono se totiž v České republice dlouhodobě nedaří snižovat počty dětí, které jsou z rodiny odebírané, naopak se každoročně spíše zvyšují. Přestože více dětí jde v takovém případě do náhradní rodinné péče, jsou i děti, které jsou stále umisťovány do péče ústavní, proto se číslo nijak zásadně nemění.
Co je důvodem, že se počty dětí, které se z rodin odebírají, spíše zvyšují?
Je to problém, na který upozorňujeme dlouho a který podle nás má řešení. Pokud se totiž podíváme na důvody odebírání dětí, hlavní roli hrají důvody sociální v kombinaci s nedostatečným bydlením. Ono bydlení samo o sobě nemůže být důvodem pro odebrání dítěte z rodiny. Jenže když se dostanete do bytové nouze, je těžké zajistit i ostatní potřeby dětí. Situace eskaluje a dostane se často do bodu, kdy stát vyhodnotí, že dítě je natolik ohrožené, že v rodině setrvat nemůže. Přitom, kdyby se rodině pomohlo hned na začátku, a to jsou právě ty preventivní služby, situace se v mnoha případech skutečně nemusela dostat tak daleko.
Mluvila jste o nedostatečném bydlení. Jak velký tohle je problém?
Skutečně obrovský, vlastně právě nedostatečné bydlení či exekuce jsou zásadní problémy, které s odebíráním dětí úzce souvisí. Tento měsíc jsme vydali Zprávu o stavu péče o ohrožené děti, která vznikla ve spolupráci s Ministerstvem školství. Právě porovnání a propojení dat o odebírání dětí a sociálních problémech, na které se tato zpráva zaměřila, dokazuje jak úzká a silná souvislost mezi těmito jevy je. Celou zprávu si můžete přečíst na stránkách iniciativy www.8000duvodu.cz.
Jak to ale změnit?
Primárně se potřebujeme zaměřit na dva cíle. Tím jedním je přijetí zákona o podpoře v bydlení. A jsem ráda, že návrh takového zákona je právě v legislativním procesu. Věřím, že se po mnohaleté diskusi konečně podaří do naší legislativy úpravu podpory v bydlení prosadit. Tím druhým je pak rozvoj preventivních služeb. V České republice existuje poměrně široká škála služeb, které mohou rodinám pomoci, problém je ale v tom, že nefungují všude a jejich kapacity nejsou dostatečné. Je potřeba preventivní služby posílit a zajistit jejich finanční stabilitu. Pak mohou dlouhodobě plánovat a rozvíjet se. Setkáváme se s tím, že, že služby nemají kapacitu, někdy jsou rodiny s dětmi v pořadnících, k rodinám se dostávají pozdě a pak nemají dostatečnou kapacitu na podporu v také v intenzitě, kterou rodina v danou chvíli potřebuje.
Jaké služby podle vás nejvíce chybí?
Je to odlehčovací respit pro rodiny s dětmi se zdravotním postižením, protože při náročné péči o dítě si rodiče potřebují odpočinout, nabrat síly, postarat se sami o sebe i o další členy rodiny. Potom je to raná péče, což je služba pro rodiny dětí do 7 let s postižením. Ta sice existuje napříč Českou republikou, nestačí ale pokrývat potřeby všech rodin. Je potřeba posílit kapacity sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi v nepříznivé sociální situaci, kterou v danou chvíli nedokáží řešit vlastními silami a potřebují podporu, aby ji zvládli. A jsou to i další služby, jako je homesharing, služba v komunitě. Případně by měly vznikat nové služby jako jsou terénní chůvy, které by pomáhaly rodině ve složité situaci, kdy například jeden z rodičů zemře, druhý musí pracovat a nemá podporu v rodině. Jedním z takových případů, kde by terénní chůva mohla pomoci, je případ mladé maminky s dvouletým dítětem, který teď řešíme v Nadaci. Paní má diagnostikovanou rakovinu, bohužel nemá rodinné zázemí a řeší hlídání dítěte na menším městě po dobu chemoterapií a vůbec celkově pomoc s domácností a péčí o dítě v takto náročné chvíli. Tady by zrovna služba terénní chůvy zafungovala.
Je situace ve všech krajích stejná?
Není, kraje se potýkají s různými sociálními jevy navíc v různě intenzitě. Proto je potřeba, aby každý kraj znal skutečně podrobně svou situaci, věděl nejen, jaké služby na území nabízí, ale i to, jak jsou tyto služby schopny uspokojit poptávku, zda jsou všude stejně dostupné, jaké služby v regionu chybí úplně, a dokázal pružně reagovat. Součástí takové znalosti je určitě nejen mapování situace, ale také schopnost vyhodnocovat efektivitu služeb a hledat nová řešení.
Například Zlínský kraj, když se před několika lety rozhodl, že přestane dětí do tří let věku umisťovat do institucí, nechal si mimo jiné zpracovat Analýzu potřeb rodin a dětí. Z dětských domovů pro děti do tří let (tzv. kojeneckých ústavů) na základě dat vznikly terénní a ambulantní služby pro rodiny s dětmi s postižením, poruchou autistického centra či centrum pro ohrožené rodiny.
Jaký vliv má na problémy rodin a odebírání děti současná složitá ekonomická situace a také nedávná covidová pandemie?
Musíme počítat s tím, že se do sociálních a ekonomických problémů může dostat výrazně více rodin. Tím spíše je potřeba se zaměřit na prevenci a včasnou pomoc, to je totiž nejlepší a nejlevnější. Platí to jako všude, čím později začneme problém rozmotávat, tím déle to bude trvat a hrozí, že se „klubko zašmodrchá“ úplně. V Nadaci v současné době vidíme zvyšující se počet žádostí od rodin, které mají problém udržet si bydlení, přestože doposud situaci zvládali, problémem jsou i zvyšující se ceny potravin. Rodinám nestačí příjem na běžný chod domácnosti, někdy vyžívají opravdu z mála. Respektive mají problém vyjít, pak jsou nasnadě půjčky a problémy se kupí. Často se jedná o samoživitelky či samoživitele, kteří nemají zázemí v rodině a chod domácnosti řeší z jednoho příjmu. Zaplatit něco navíc, jako dětem kroužky nebo tábor v létě, je pro takové rodiny vlastně nemožné.
Jedním z cílů iniciativy 8000důvodů bylo uzákonění věkového limitu pro umisťování dětí do ústavní péče. To se podařilo a od 1. 1. 2025 by nemělo být možné umisťovat děti do tří let do ústavů. S tím pak souvisí plán ukončit k tomuto datu existenci dětských domovů pro děti do tří let v zákoně. Co se změní, pokud se to stane a co bude s těmto zařízeními?
Změní se to, že se zařízení ztransformují ve služby tolik potřebné v regionech, což bude velká pomoc právě v prevenci, obzvláště pokud rozhodnutí o tom, v co se zařízení změní, bude vycházet ze skutečných potřeb regionu a bude plánováno ve spolupráci mezi sociálním, zdravotním a školským odborem. V současné době totiž tyto zařízení spadají pod zdravotnictví, zatímco preventivní služby pod sociální oblast, ústavní péče o starší děti pak zase pod školství. A právě tento resortismus je problém. Protože pořád jde o konkrétní rodinu, konkrétní dítě. A je potřeba na pomoc ohroženým rodinám s dětmi nahlížet optikou spolupráce. Napříč odbornostmi. Pomoc musí jít do rodiny za dítětem.
Oponenti tvrdí, že ale v systému péče o ohrožené děti má institut dětského domova pro děti do tří let své místo, protože se stará o děti s postižením. Jaké je řešení pro tyto děti?
V první řadě je potřeba říci, že v těchto zařízení je již minimum dětí a jen zhruba polovina z nich má nějaké zdravotní znevýhodnění, většina z nich je navíc starších, dětí ve věku čtyři a více let je tam téměř 70 %, a pro ty jsou primárně určeny jiné služby. Již jsem zmínila potřebu posílit podporu právě rodin s dětmi s postižením, jakou poskytuje například raná péče, aby se rodiče zvládli o dítě starat doma.Je potřeba si uvědomit, že 98 % dětí s postižením vyrůstá v rodinách.Kolem pěti set dětí s postižením vyrůstá v náhradní rodinné péči, i zde máme rezervy ve vyhledávání pěstounů pro tyto děti. Dětské domovy pro děti do tří let se navíc mohou přeměnit na domovy pro osoby se zdravotním postižením speciálně pro děti ve formě malých pobytových služeb. A pak nesmíme zapomenout na paliativní péči. A koncept dětské paliativní péče, díky odborníkům z této oblasti již existuje.
V systému péče o ohrožené děti je důležitá role krajů. V rámci Iniciativy 8000důvodů spolupracujete s 9 kraji, Jak konkrétně spolupráce probíhá?
Každý kraj je jiný, nicméně děti mají stejné potřeby. 😊
Nabízíme krajům pomoc při analýze systému služeb, která se zaměřuje na to, jaké služby v regionu fungují, jaká je jejich kapacita, dostupnost a jaké služby chybí. Taková analýza je nezbytným podkladem pro strategii péče o ohrožené děti pro daný kraji. Kraj by si měl v souladu s národními dokumenty dát i jasný závazek podpory preventivních služeb. A s přípravou strategie jsme schopni také pomoci. V neposlední řadě nabízíme spolupráci při transformaci ústavních zařízení pro děti na malé komunitní pobytové služby.
Jen bych chtěla ještě zmínit, že změny, ke kterým dochází, jsou nezbytné. Bohužel se dějí pomaleji, než bychom si představovali. Pořád musíme zlepšovat kvalitu péče o ohrožené děti. Máme nové vědecké poznatky o tom, co děti potřebují, o vývoji mozku a významu vztahové vazby pro zdravý rozvoj dítěte. Vychováváme naše děti jinak než naši rodiče nás, vyvíjíme se jako celá společnost. A tak je naším úkolem posouvat i systém péče o ohrožené děti. Jelikož na kvalitě dětství záleží.
