Martina Hofrová: Pěstounství krok do neznáma? Sdílená zkušenost pomáhá překonat nejistotu

Na tyto otázky se snažil odpovědět výzkum, který proběhl ve Zlínském kraji v roce 2024 mezi lidmi, kteří v posledních pěti letech podali žádost o zařazení do evidence osob vhodných stát se pěstouny. Z celkového počtu oslovených 190 uchazečů se do šetření zapojilo 95 respondentů. Výsledky výzkumu ukázaly, že zájem o pěstounství existuje, ale lidem chybí informace. Tedy ne informace v obecné rovině, ale takové, které jim pomohou si reálně představit, co všechno tato cesta obnáší.

Ukázalo se, že lidé často tápou už na samém začátku. Informace, které hledají, jsou roztříštěné, někdy složité, jindy až příliš formální a odtažité. Člověk se musí složitě prokousávat paragrafy a popisy v úředním jazyce, hledat odpovědi na různých místech, v brožurách, na webových stránkách, mezi zkušenějšími známými. A čím víc pátrá, tím víc má pocit, že se ztrácí. Mnozí by ocenili jeden přehledný, lidsky srozumitelný a jednotný zdroj, který by krok po kroku vysvětlil, co pěstounství znamená, jaký je rozdíl mezi jeho formami, jaké jsou konkrétní požadavky, co čekat po podání žádosti i v průběhu samotné péče.
 
Z výpovědí respondentů vyplynulo i něco dalšího – že formální informace často nestačí. Lidé si velmi přejí mít možnost mluvit s někým, kdo už pěstounem je. Chtějí slyšet osobní příběhy, klást otázky, ptát se na běžné situace, na radosti i výzvy. Chtějí vědět, co je čeká v praxi. Vnímají, že osobní kontakt s někým, kdo touto cestou už prošel, jim může pomoci překonat nejistotu a obavy. Pocit, že na to nejsou sami, že se mají na koho obrátit, je podle nich klíčový. Právě skutečný rozhovor, autentická zkušenost a možnost naslouchat někomu, kdo pěstounství žije, má podle respondentů větší váhu než jakákoli příručka. Lidé, kteří o pěstounství uvažují, potřebují porozumět, co je čeká, nejen po stránce administrativní, ale i lidské. Jak vypadá běžný den v pěstounské rodině, jaký vztah si dítě nese z minulosti, jak dlouho trvá adaptace, co všechno si má pěstoun připravit, kde může hledat pomoc, co obnáší spolupráce s doprovázející organizací, jak probíhá kontakt s odborníky nebo podpora vzdělávání.

Z výzkumu vyplývá, že lidé se chtějí orientovat v celém procesu, chtějí rozumět formám pěstounství a jejich smyslu, chtějí se setkat s realitou, a nejlépe zprostředkovanou někým, kdo si tím vším už prošel. Osobní kontakt a možnost sdílení zkušeností je podle respondentů tou nejsrozumitelnější cestou, jak se pěstounství přiblížit.
 
V tomto procesu hraje klíčovou roli koordinátor náboru pěstounů, který koordinuje veškeré činnosti na podporu pěstounské péče, především ty marketingového charakteru. Jeho úkolem je vytvářet prostředí, ve kterém se téma pěstounství dostává do povědomí veřejnosti srozumitelnou a citlivou formou. Koordinátor byl rovněž zodpovědný za realizaci výzkumu mezi žadateli o pěstounství ve Zlínském kraji, jehož výsledky přinesly cenné poznatky o potřebách a očekáváních zájemců. Na základě těchto zjištění byl vytvořen strategický dokument Plán náboru pěstounů na období 2025–2029, který slouží jako rámec pro systematickou a cílenou podporu náborových aktivit. Koordinátor zároveň dohlíží na realizaci konkrétních kroků a opatření, které z tohoto plánu vyplývají, a zajišťuje, aby byly v souladu s potřebami jak zájemců, tak samotných pěstounských rodin.
 
Rozhodnout se stát se pěstounem je velký krok. Ale nemusí to být krok do neznáma. Pokud mají lidé k dispozici srozumitelné, lidsky podané a snadno dostupné informace, pokud mají možnost si o svých obavách s někým promluvit a pokud vědí, že existuje funkční systém podpory, daleko snáze najdou odvahu udělat ten první krok. A právě ten může být začátkem cesty, na jejímž konci je nový domov pro dítě, které ho skutečně potřebuje.